Zdroj: #skip

Historie aerobiku

Historické systémy
Pohyb je přirozenou součástí našeho života a jeho základním projevem. Lidský organismus je k aktivní činnosti přizpůsoben. To, že pohyb má vliv nejen při práci, při obstarávání potravy, při lokomoci, ale i na tělesné a duševní funkce, na zdravotní stav, jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska si lidé uvědomovali už odedávna.
Gymnastika provozovaná v Číně tři tisíce let před Kristem jako systém léčebné a zdravotní gymnastiky Kung fu si udržela tradici až dodnes (můžete se setkat např. s t'ai chi ch'uan), stejně tak v Indii, kde má kořeny jóga, zaměřená na duševní hygienu a zdokonalování tělesných funkcí (v současné době velmi populární zejména hatha joga). Také v antice si lidé svá těla udržovali pravidelným cvičením, neboť tělesný pohyb byl považován za součást zdravého a harmonického způsobu života. Dokazují to např. slova Sokrata (469 – 399 př. Kr.) „Kdo chceš hýbat světem, hni nejdřív sám sebou.“ Z pozdějších let pochází nedochovaný lexikon tělesných cvičení Gymnastika Theona z Alexandrie (335 – 405 po Kr.)
[pojem Gymnastika je řeckého původu: „gymnos“ – nahý, „gymnasion“ – škola určená k výchově tělesné i duševní].

Novodobý vývoj
Na vývoj novodobých pohybových aktivit měl velký vliv K.H. Cooper – americký lékař, spisovatel, sportovec, výzkumník v oblasti sportu a jeho vlivu na lidský organismus. Ve své první knize Aerobics (1968) definuje aerobik jako “… základní cvičení, na nichž by měl být postaven každý cvičební program. Tato cvičení vyžadují kyslík, nevzniká tak nežádoucí kyslíkový dluh, takže mohou být prováděna po dlouhou dobu. Ovlivňují tréninkový efekt a startují vznik všech těch nádherných změn ve vašem těle.“

[Nutno podotknout, že pojem „aerobics“ je spojen právě s druhem cvičení (podstatné jméno), kdežto „aerobic“ je přídavné jméno obvykle odkazující na druh metabolické přeměny – aerobní].

Touto knihou a dalšími (The New Aerobics 1970, Aerobics for Women a The Aerobics Way 1977) rozvířil debatu mezi odbornou veřejností i lékaři. Začalo tak období podrobného zkoumání vlivu vytrvalostního typu cvičení na lidský organismus. Byl by ale omyl se domnívat, že Cooper byl prvním, kdo se věnoval výzkumu masového cvičení. V první polovině 20. století byly vyvíjeny testy, které byly zaměřeny na výzkum vlivu výkonu na srdečně cévní systém. Význam Cooperových publikací však spočíval především v tom, že v lidech opět vzbudil zájem o již existující masové cvičení, které pouze potřebovalo vedení a oficiální medicínské uznání, a aerobik mohl vstoupit na scénu.

Cooperova aerobního programu se brzy chytila tanečnice Jacki Sorensen, která byla v roce 1969 požádána, aby vytvořila televizní fitness program pro ženy z Air Force. Výsledkem byl dvanáctitýdenní kurz cvičení, ve kterém zkombinovala tanec s aerobním cvičením. To byl začátek aerobního tance (dance aerobics) a vlastně i aerobiku tak, jak jej známe v současné době.
Daný styl cvičení se velmi rychle rozšířil po Americe a šířil se i dále. V 80. letech se začaly přidávat gymnastické prvky a aerobiku propadly takové hvězdy jako Jane Fond nebo Sydney Rome. Tyto herečky měly na propagaci tohoto stylu cviční obrovský vliv. K dostání byly první videokazety, které již měly profesionální úroveň, ale stylem provedení cvičení byly trnem v oku lékařům a fyzioterapeutům. V tehdejší době se spíše při cvičení jednalo o kondiční trénink; choreografie byla statická, prvky se mnohokrát opakovaly ve vysoké intenzitě ve špatné obuvi na zcela nevhodném povrchu. Následkem byly zdravotní problémy, poškozené klouby, bolesti zad. Z tohoto důvodu se postupně začaly vytvářet zásady fyziologicky efektivních a zdravotně nezávadných cvičení, které byly prosazovány lékaři a tělovýchovnými odborníky. Z hodin se odstranila vysoká intenzita, pokročila výstavba choreografie (prozatím stále jednoduchá – chůze vpřed a vzad s tlesknutím, step touch).
Ke konci 80. let jsme se mohli setkat s novou metodou výstavby choreografie – pomocí kombinací. Prvky se postupně spojovaly, choreografie se přizpůsobila hudebním frázím a spojováním do bloků začala éra odpočítávání 5-6-7-8 (do té doby pouze výkřik „změna“).
V 90. letech se do choreografií přidávaly další a další prvky (V step, leg curl, knee lift); do popředí se dostává instruktor, jehož kreativita při výstavbě kombinací je důležitým prvkem, díky němuž se stává hodina zajímavější. Často překombinované hodiny však naopak spíše spoustu lidí odrazovaly, takže se postupně muselo od této kreativity upouštět. To už byla na vzestupu nová forma cvičení na bedýnkách – step aerobik.

Zakladatelkou je Gin Miller, která tento styl vertikálního cvičení poprvé předvedla v roce 1986. Step aerobik se vyvinul z rehabilitačního cvičení pro pacienty po operaci kolenního kloubu, ale velmi rychle si našel příznivce po celém světě.

Použitá literatura:
Helena Jarkovská, Zlata Wálová – Gymnastika pro moderní ženu, Olympia Praha, 1990
Helena Jarkovská, Josef Martinča – Učební texty ČŠA, Fit klub Heleny Jarkovské, 1999
Marcela Macáková – Aerobik, Grada, 2001

Informace z počítačové sítě Internet:
http://www.superslow.com/
http://www.tuebor.cz/
http://www.jackis.com/index.htm


Získáno ze sekce články serveru aerobics.cz verze 0.99/2.00b/2002+0.25 (20.8.2019 0:23:29)