Zdroj: #skip

O "éčkách" lékaři zdaleka nevědí vše

Některé přídatné potravinové látky jsou bezpečné, o jiných to nelze s jistotou tvrdit

Rychle nakoupit, rychle uvařit, rychle sníst. Takové požadavky na potraviny má současný zákazník. Jídlo musí pěkně vypadat, dobře chutnat, nesmí se rychle kazit, musí mít dlouhou záruční lhůtu a také nesmí být příliš drahé. To všechno vede k tomu, že výrobci přidávají do potravin určité látky - potravinová aditiva, známá jako "éčka".
Tyto látky musí být před použitím v potravinách schváleny odborníky. Ovšem o jejich vlivu na zdraví se vedou stále debaty, a protože se o nich neví úplně vše, vzniká prostor pro spekulace, dohady, zaručené zprávy.
V průběhu padesátých let minulého století došlo k rychlému rozvoji průmyslové výroby potravin. Spotřebitelé žádali, aby se potraviny vyráběné za pomocí nových technologií shodovaly vzhledem i chutí s těmi dřívějšími, tradičními. V Česku se začaly přídatné látky ("éčka"), mnohem častěji využívat zejména po roce 1989. Důvodů je několik. Socialistické hospodářství bylo přesně plánované, včetně spotřeby potravin. Vědělo se, že mléčné výrobky přivezou ve středu, uzeniny ve čtvrtek. Nebylo zvykem nakupovat příliš do zásoby. Nikdo nepočítal s tím, že mu jogurt vydrží v ledničce měsíc.
Dnes to spotřebitel bere jako samozřejmost a navíc vyžaduje, aby jogurt měl hezkou barvu, chutnal po "opravdových" jahodách a ještě voněl po vanilce. Jenže takový jogurt by si nekoupil za sedm korun. A tak se dnes konzumuje stále více "éček", bez nichž se prostě novodobý výrobce potravin, ať již jde o uzeniny, mléčné výrobky, ale třeba i o hranolky, neobejde.
Statistické údaje uvádějí, že díky metodám moderního zpracování potravin například Američané ročně zkonzumují asi čtyři až pět kilogramů nejrůznějších přídatných látek. V Británii, která je na tom podle odborníků podobně jako Česko, asi tři kilogramy. Většina zákazníků, tedy kromě těch, kteří vyžadují bio potraviny, je spokojených.
Jahodová marmeláda chutná po jahodách navzdory tomu, že je v ní obsaženo pouze 30 procent ovoce, malinová limonáda voní po malinách i přes to, že v ní nemusí být ani jedna, krabí tyčinky stojí pár korun, protože drahého krabího masa v nich není ani gram. To všechno a navíc ještě dlouhou trvanlivost lze zajistit jen v případě, že výrobek byl aromatizován, přibarven, emulgován, konzervován...

Vystudujte chemii

Pokud chcete poznat, z čeho je výrobek složen, potřebovali byste být buď dobrým chemikem, nebo chodit nakupovat se seznamem, který vám pomůže rozluštit, co jednotlivé značky na obalech znamenají. Označení "E" (plus číslo) bylo totiž zavedeno především z toho důvodu, aby se na obaly nemuselo vypisovat přesné chemické složení jednotlivých látek. A možná by fakt, že oblíbený nápoj má v sobě hydrogen siřičitan sodný, zákazníka spíše odradil. Takhle si přečte, že obsahuje E 222.
Seznam všech emulgátorů zahrnuje stovky položek. Přitom rozhodně nelze říci, že by všechna éčka byla podezřelá. Pokud má aditivní látka přiděleno číslo E, znamená to, že byla posouzena a povolena k používání do potravin. Zároveň byly stanoveny a přesně definovány podmínky pro její použití. Přitom povolené množství platí jen pro některá aditiva, mnohá jsou totiž identická s přírodními látkami a není třeba jejich množství omezovat (například vitamín C).
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) také určuje, kde a kdy jsou aditiva zakázána. Barvena tak například nesmí být kojenecká a dětská výživa. Co se týče dalších aditiv, mohou obsahovat pouze přírodní látky typu kyseliny mléčné, probiotické baktérie pro obnovu střevní kultury, vitamíny na bázi vitamínu E. Přídatné látky se nesmějí běžně používat v základních potravinách, jako je mléko, chléb, mouka, cukr, maso, ryby, minerální a stolní vody, neemulgovaných tucích a olejích, v másle, ve smetaně, v neochucených kysaných mléčných výrobcích, dále pak v kávě kromě instantní, ve víně, v medu, v nearomatických čajích, sušených těstovinách kromě bezlepkových či určených pro vysokoproteinovou dietu.
Některé země dnes zakazují používání syntetických barviv do všech potravin, nebo povolují používání pouze těch, co jsou vyrobena na bázi přírodních vitamínů. Mezi potraviny s omezeným počtem aditiv patří například čokoláda a výrobky z kakaa, stoprocentní džusy či další mléčné výrobky.

Jednoznačné závěry neexistují

Protože je zákon konstruován jako přesný seznam všech povolených látek, dochází k absurdním situacím, kdy na jedné straně jsou éčkem označovány například zcela bezpečné vitamíny jako E (E 306-309), B2 (E 100, 101), vitamín C (E 300), ale na druhé straně také sacharin (E 954), který je podezříván, že při nadměrné konzumaci vyvolává nádorová onemocnění, nebo E 321 (butylhydroxitoluen), který ve vysokých dávkách zvyšuje riziko vzniku vnitřního krvácení.
Odborníci přiznávají, že zkoumání účinků "éček" na lidský organismus není snadné. Pokud to tedy shrneme, k žádnému snadnému závěru nedojdeme. Co víme: Některá "éčka" jsou zcela bezpečná, o jiných se to nedá říci stoprocentně. O některých se ví, jak působí na zvířata, ale neznáme přesný účinek na lidský organismus. Minimální znalosti pak vedou k otázce, co může v organismu způsobit kombinace různých aditiv.

Poradit spotřebiteli proto není snadné. Řídit se podle nápisů na obalech je velmi komplikované, jsou často velmi malé a téměř vždy velmi složité. Někteří výrobci se dokonce - aby neděsili "éčky" - uchylují k tomu, že aditiva popisují skutečně chemickými názvy. Tím dochází k dalšímu matení.

Jak z bludného kruhu? Nejdůležitější rada zní: Všeho s mírou, není třeba se bát každého "éčka", ale na druhou stranu je třeba uvažovat již v obchodě. Vždy je zdravější koupit kuřecí maso než kuřecí salám. Čerstvou zeleninu než sterilizovanou. Bílý jogurt než light jahodový. Lidé by si měli uvědomit, že sušenky, bonbóny ani limonáda nebudou zdravé nikdy, a to ani v případě, že na jejich obale bude napsáno, že obsahují několik vitamínů. Kromě mnoha "éček" je v nich každopádně zbytečný cukr. To samé platí v případě uzenin, kde je zase největším "škůdcem" tuk.

Zkuste se například podívat, co všechno obsahuje mražená pizza, kterou koupíte v obchodě, a porovnejte to s tím, co do ní dáte, pečete-li ji doma. V mražené formě "éčka" budou, bez nich se však jistě obejdete. Buď můžete kupovat dražší biopotraviny, nebo se řídit nejjednodušší radou, kterou ale jen málokdo uslyší rád. Kupujte především základní potraviny, které jsou chemicky "nejčistší", a naučte se vařit.

Autor je odborníkem na výživu v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze


Získáno ze sekce články serveru aerobics.cz verze 0.99/2.00b/2002+0.25 (20.9.2019 18:54:51)